Indiana Jones a Poslední křížová výprava
Tak se letos na KRRR! nakonec dočkáváme i třetího Indiany Jonese, který má u mnohých fanoušků pověst toho nejpovedenějšího z celé série. Ba co víc, stal se pro ně vzorem toho, jak by měla pravá „jonesovka“ vypadat a na základě tohoto srovnání bohužel obvykle pohrdavě odsoudili mnohem novější Království křišťálové lebky. Ironické však je, že Indiana Jones a poslední křížová výprava z roku 1989 sice dodnes představuje precizně vysoustružený příklad dokonale šlapajícího hollywoodského stylu a vyprávění, ale od počátečního konceptu se vlastně nejzásadněji ze všech existujících dílů vzdaluje… a to zejména proto, že jde o tak precizně vysoustružený příklad dokonale šlapajícího hollywoodského stylu a vyprávění.
První, druhý a vlastně i čtvrtý Jones totiž představují určitou revoltu vůči soudobým estetickým normám, když si otevřeně hrají s možnostmi „skákavého“ epizodického vyprávění, estetikou braku a napodobováním konvencí populární kultury třicátých a čtyřicátých let dvacátého století. Indiana Jones a poslední křížová výprava ovšem k těmto cílům nesměřuje, a naopak nabízí právě plynulé a sevřené vyprávění, ve kterém v Jonesovi nezbyla ani špetka rošťáckého „parchantství“, snaží se urovnat vztahy se svým otcem a po vzácném artefaktu tentokrát pase jen proto, aby svého uneseného taťku objevil a pomohl naplnit právě jeho sen o nalezení svatého grálu. (A protože se v příběhu na rozdíl od prvních dvou filmů objevuje i Jones senior, chudák profesor Brody o otcovskou pozici přišel a transformoval do podoby roztržitého vědce, který vodu nepije, protože do ní močí ryby.) Z hlediska nároků na pevně sevřené hollywoodské dílo s matematicky vypočítaným rytmem střídání napětí, akce, romantiky a humoru představuje Indiana Jones a poslední křížová výprava možná nejvypiplanější film Stevena Spielberga, jemuž na nezapomenutelnosti přidává navíc okouzlující herecká souhra mezi Harrisonem Fordem (Jones mladší) a Seanem Connerym (Jones starší), kteří společnými silami uhrají situace absurdně komické, třeskutě výbušné i rodinně dojemné.
O hollywoodském velkorozpočtovém filmu devadesátých let se říká, že sice na rozdíl od předchozích desetiletí nepřišel s příliš mnoha novými nápady, ale vybral (nejen) z vlastních dějin to nejlepší a vybrousil to do precizní kombinace neviditelně spolupracujících postupů výstavby pohlcující zábavy. Spielberg v Indianu Jonesovi a poslední křížové výpravě tento devadesátkový princip už v roce 1989 nejen využil, ale dosáhl takové úrovně, že se mu jen málokdo dokázal přiblížit. Nelze mu tudíž ve výsledku ani mít za zlé, že hlediska filmařské podvratnosti a hry s brakem je to možná ten nejméně „jonesovský“ Indiana Jones ze všech.
Radomír D. Kokeš
Program
Létající Husaři | 13.30 | 11. 4 |
Chitty Chitty Bang Bang | 17.00 | 11. 4 |
Chartúm | 20.15 | 11. 4 |
Indiana Jones a Poslední křížová výprava | 23.50 | 11. 4 |
Čajkovskij | 09.30 | 12. 4 |
Hamlet | 13.30 | 12. 4 |
Pád říše římské | 18.15 | 12. 4 |
Ryanova dcera | 22.00 | 12. 4 |
Anna Kareninová | 10.15 | 13. 4 |
Chitty Chitty Bang Bang | 15.00 | 13. 4 |
Chartúm | 18.00 | 13. 4 |