To je ale zábava!

Anotace pro KRRR! 2026

Bondovky, Zpívání v dešti, Růžový panter, Tom a Jerry, Rocky, Jump street 21, Mlčení jehňátek, Zrodila se hvězda či 2001: Vesmírná Odysea? Jakkoli různorodě se podobná skupina děl může jevit, jedna věc je spojuje: na začátku každého z nich můžeme spatřit řvoucího lva. Právě ten je ikonickým logem legendárního filmového studia Metro­‑Goldwyn­‑Mayer alias MGM, založeného již v roce 1924 americkým podnikatelem Marcusem Loewem. A jakkoli si toto mocné studio spojujeme s rozsáhlou škálou žánrů, tvůrci snímku To je ale zábava! se rozhodli při příležitosti padesátého výročí studia vzdát hold především jeho muzikálům.

Do dějin tohoto žánru MGM významně zasáhlo zejména v letech 1929, 1939 a 1949, kdy vznikly slavné snímky The Broadway Melody (historicky druhý udělený Oscar za nejlepší film), Čaroděj ze země Oz a Ve městě. Za skutečnou zlatou muzikálovou érou MGM však lze považovat především roky padesáté, kdy studio určovalo trendy a natočilo klasiky jako Američan v Paříži (1951), Zpívání v dešti (1952), Přidej se k nám (1953) či Gigi (1958). A protože v roce 1974 studio MGM už nějakou dobu mnoho důvodů k radosti nemělo, stal se jeho výroční střihový projekt velkolepou vzpomínkou právě na svá nejpozitivnější, nejroztančenější a nejrozezpívanější díla.

A tato oslava měla podobu právě kompilačního snímku To je ale zábava!, za který se postavil režisér Jack Haley jr., který měl se střihovými projekty zkušenosti. Jsou tak představeny nejikoničtější z muzikálových čísel, která ve studiu vznikla v dobách, kdy platilo za nejúspěšnější ze všech – a pochopitelně nechybí žádný z výše zmíněných. Filmem nás přitom provázejí samotné herecké hvězdy této éry jako Gene Kelly, Fred Astaire, Debbie Reynolds nebo Frank Sinatra, kteří vzpomínají na vrcholy hollywoodského muzikálu a divákovi připomínají, jak vlivné studio MGM ve své době skutečně bylo.

Sami představitelé studia přitom nečekali, že by snímek To je ale zábava! mohl mít u diváků výraznější ohlas, natož se stát v daném roce jeho nejúspěšnějším – a měl spíše posloužit jako jubilejní vzpomínka na zašlé časy. To se ostatně projevuje i v jeho samotné rétorice i prostředích, kdy velké množství rozhovorů s dřívějšími hvězdami vzniklo právě ve starých, opuštěných a zchátralých filmových kulisách. Dnes tak můžeme film vnímat rovněž v jeho dvojí dokumentární hodnotě, tedy nejen jako přehlídku jedné linie studiové tvorby, ale i způsob rámcování své vlastní historie.

Radek Skokan