Neúplatní

Anotace pro Přehlídka 70mm filmu 2009 od Radomír D. Kokeš

Gangsterský guru Al Capone byl v Chicagu dvacátých let hvězda, všichni jej respektovali, všichni se jej báli a všichni tiše tolerovali jeho taktiky, kdy se občas po městě objevovaly mrtvoly nevhodných osob. Éra prohibice byla příležitostí pro nelegální obchod s alkoholem, ze kterého pro gangy plynuly mimořádné zisky. Federální agent Eliot Ness se však rozhodl proti mocnému nepříteli prosadit, se třemi dalšími muži dal dohromady skupinu takzvaných Neúplatných a společně se rozhodli dostat Caponeho za mříže. Přitom každý z nich věděl, že v podobné srandě jde vždycky o život.

Neúplatní do značné míry těžili ze znovuobjeveného zájmu nového (nového) Hollywoodu o gangsterský žánr. Snímek otevřeně navazuje na kinematografický sebereflexivní tendence amerického filmu, když rekonstruuje prohibiční éru v retro-přístupu, který si neklade ambice věrohodně reflektovat podobu doby jako citovat určité aspekty stylu filmů, které o době vyprávějí nebo z té doby pocházejí. Více než na rytmicky rozvolněnou a vizuálně expresívni formu Kmotra (1972) nebo agresivní výrazové prostředky Zjizvené tváře (1984) tak Neúplatní odkazují spíše ke gangsterkám klasické hollywoodské éry, jakkoli občas odrážejí De Palmovú zálibu ve výrazných kamerových úhlech a hraní si s ohniskovými vzdálenostmi.

Navzdory pocitu prestižnosti tvůrčího týmu, který za filmem z roku 1987 stál, jde v kontextu doby vzniku spíše o iluzi. Jedinou hvězdou byl Robert De Niro jako Al Capone a pro určitou skupinu diváků možná ještě skladatel Ennio Morricone. Režisér Brian De Palma měl pověst experimentátora s žánry a vyprávěním, která poněkud zastiňovala dobré jméno tvůrce Zjizvené tváře. Connery si i po Jménu rúže teprve budoval základy postbondovského uměleckého respektu, kterého nabyl v devadesátých letech a jistě mu napomohl i Oscar za Neúplatné. Kevin Costner a Andy Garcia byli tehdy herečtí zelenáči. Všem zúčastněným tedy Neúplatní pomohli rozjet, restartovat či upevnit filmařské kariéry.

V tvorbě Briana De Palmy patří Neúplatní podobně jako následující Oběti války (1989) do méně výstřední linie jeho tvorby, kterou s nesmírným potěšením prokládal extravagantními snímky, svérázně variujícími vyprávěcí vzorce slavných autorských filmů. Navzdory mnohem tradičnějšímu pojetí Neúplatných si ostatně ani v nich filmárskou legrácku neodpustil a dodnes jde o jednu z nejpůsobivějších sekvencí jeho filmů. Neúplatní čekají na nádražních schodech na mafiány s nabitými zbraněmi, maminka s dítětem v kočárku sjíždí dolů a filmový čas se zpomaluje... Tato svérázná De Palmova pocta Křižníku Potěmkinovi vám ulpí v paměti podobně jako navracející se replika, kterak je „nice to be married.“