Růže

Anotace pro KRRR! 2019

Bette Midlerová podává strhující herecký a pěvecký výkon v hudebním životopisu inspirovaném tragickým osudem Janis Joplinové. Film, který společně s několika dalšími monumentálními počiny takříkajíc završil éru Nového Hollywoodu, znamenal průlom jak pro představitelku hlavní role, tak pro režiséra Marka Rydella.

Hudební melodramata o nešťastných životech talentovaných umělkyň měli hollywoodští producenti odjakživa v oblibě. V padesátých letech vznikly například snímky With a Song in My Heart (1952), Miluj mě nebo mě opusť (1955) nebo Příběh Helen Morganové (1957). Barbra Streisandová v následující dekádě herecky debutovala jako Funny Girl (1968) a o osm let později oslnila v realističtěji pojaté alternativě k postupně mizejícím klasickým muzikálům, v třetí verzi Zrodila se hvězda (1976). Syrovější pohled na život pěveckých div v sedmdesátých letech nabídl také portrét Billie Holidayové Billie zpívá blues (1972) s Dianou Rossovou… a právě Růže, rekapitulující jeden týden života rockové vokalistky Mary Rose Fosterové, bojující se sebedestruktivní závislostí na drogách, alkoholu, mužích a slávě.

Film, na jehož scénáři se vedle Bo Goldmana (Přelet nad kukaččím hnízdem) podílel také Michael Cimino, režisér Lovce jelenů (1978) a legendárního westernového propadáku Nebeská brána (1980), byl od začátku koncipován jako „star vehicle“ pro Midlerovou. Tvůrci si tak „předplatili“ zájem diváků, když angažovali již úspěšnou zpěvačku. Tak tomu ostatně bylo i v případě zmíněných filmů se Streisandovou a Rossovou… anebo u loňské (již čtvrté) verze Zrodila se hvězda, ve které září zpěvačka Lady Gaga. Fanoušci Midlerové si navíc ve filmu i zahráli, protože většina dlouhých koncertních sekvencí, tvořících páteř vyprávění, se natáčela naživo se skutečným publikem. Kameraman Vilmos Zsigmond tak musel řešit výzvu, jak dát s pomocí nepřerušovaných blízkých záběrů vyniknout živelnému výkonu Midlerové a současně kvůli celkům snímaným z helikoptéry správně nasvítit tisíce lidí okolo pódia. Na pomoc si přizval kolegy jako Conrad L. Hall, László Kovács nebo Haskell Wexler, s nimiž se dříve postaral o vizuální podobu esteticky a politicky provokativních děl Nového Hollywoodu.

Růže, zasazená do roku 1969, je sice vyjma několika odkazů na válku ve Vietnamu filmem apolitickým, ale zároveň se vyznačuje mnohem větší energií a výrazovou invencí než jiná, poněkud usedlejší melodramata. Využívá k tomu nasazení herců v dlouhých, do hloubky komponovaných záběrech. Současně zapojuje výrazná světla, jejichž zhasnutí v jedné ze závěrečných scén má zdrcující efekt. Tvůrci zkrátka různými způsoby okázale brání tomu, aby jejich film, byť jen na chvíli, působil jako opatrné naplňování známého schématu. Ve skutečnosti v sobě má stejnou vášeň a dravost jako jeho protagonistka, která pro hudbu žije i umírá.

Martin Šrajer