4. 4. – 6. 4. 2025
Ve čtyřiceti letech je dijonský advokát Pierre Montand považován za hvězdu na kariérním vzestupu. Jednoho večera po brilantně vyhraném soudním procesu jde s kolegy tento úspěch náležitě oslavit do místního klubu. Setkává se tu s Nathalií, studentkou medicíny, která si zde přivydělává každý večer jako DJ. Sebevědomého advokáta její bezstarostná povaha odzbrojí a oba se propadají do vášnivého vztahu… ovšem Pierre je ženatý a odhalení nevěry by mohlo poškodit i jeho kariéru. A zatímco Nathalie na Pierra citově naléhá, aby se konečně rozvedl, Pierre navzdory vší vášni nepřestává uvažovat pragmaticky. Byť se předchozí řádky věnují osudovému vztahu muže a ženy a mohlo by se zdát, že jde o melodrama, v jádru je Druhá pravda především detektivka, protože její příběh začíná objevením mrtvoly. Film se snaží žánrovou strukturu ozvláštnit prokládáním několika časových rovin, ale i důrazem na vnitřní pochyby: Mohl jsem vraždit, když si to nepamatuji? Hutná atmosféra Druhé pravdy je umocňována rovněž prací kamery, která často spoléhá na znejišťující pozici s nakloněným rámováním, umísťováním postav až k okrajům kompozice a důrazem na velké prázdné plochy. Největším lákadlem v době premiéry bylo obsazení hlavní dvojice Michèle Mercierovou a Robertem Hosseinem. Ti se jako herecká dvojice objevili hned v několika filmech (např. ve francouzsko-italském westernu Provaz a kolt; Une corde... un Colt..., 1969), prosluli zejména jako ústřední pár z historicko-romantické série snímků, v nichž ona hrála šlechtičnu Angeliku a on jejího osudového muže, kulhajícího hraběte Joffreyho de Peyraca. Rovněž ve Druhé pravdě představují oběti nerozdělitelného vztahu a rovněž zde Michèle mění jeden outfit za druhým, přičemž tou nejpalčivější otázkou zůstává: delší jako Angelika, nebo krátké jako Nathalie?
Obchodní podmínky | Ochrana osobních údajů
© Městské informační a kulturní středisko Krnov 2024
Akci spolufinancují Město Krnov, Státní fond audiovize a Ministerstvo kultury České republiky.