Král a já

Anotace pro KRRR! 2019

Příběh laskavé a zásadové učitelky z viktoriánské Anglie Anny, jež přijíždí do exotického Siamu vyučovat děti krále Mongkuta a modernizovat tamní společnost, jitří představivost čtenářů a diváků už přes sedmdesát let. Diváků skoro stejně dlouho jako čtenářů, protože kniha Margaret Landonové Anna a král Siamu vyšla v roce 1944 a její první filmovou adaptaci natočili víceméně záhy, a sice v roce 1946. Nejvýraznější zlom nicméně přišel v březnu 1951 s premiérou broadwayského muzikálu Král a já. Ohlasy byly mimořádně pozitivní a muzikál se dočkal množství repríz a turné po celé Americe i po Velké Británii. Jen na londýnském West Endu se Král a já od své premiéry reprízoval čtyřikrát, naposledy dokonce v loňském roce. Filmové adaptace námětu nakonec vznikly tři (plus jeden televizní seriál), přičemž verze z roku 1956 je z nich nejvýraznější – a nejvýznamněji spjatá s broadwayským muzikálem. Byla natočená na Cinemascope 55 a od roku 1961 uváděna právě jako 70mm roadshow představení.

Režie snímku se ujal Walter Lang, zkušený filmař a odborník na rozmáchlé technicolorové životopisy a muzikály studia Fox. A byť se jeho zkušenosti producentům Charlesi Brackettovi a Darrylovi F. Zanuckovi dozajisté vyplatily, pro výslednou podobu snímku se jako zásadní ukázala právě personální kontinuita s broadwayským představením. A to nejen herecká (v roli krále se opět objevil Yul Brynner, vedlejší role si zopakovala celkem pětice herců), ale zejména kostymérská a choreografická. Irene Sharaffová navrhla honosné, bohatě zdobené pestrobarevné róby a saka z thajského hedvábí, které díky nápadně divadelním kulisám, dlouhým záběrům a poměrně malé hloubce pole mohou dokonale vyniknout. Život v nich následně probudí elegantní, a přitom nikterak opulentní taneční čísla choreografa Jerome Robbinsona. V tomto ohledu je vrcholem filmu více než desítiminutová sekvence, v níž tanečníci převádějí klasický román Chaloupka strýčka Toma do podoby tradičního Siamského baletu.

Broadwayský muzikál Král a já je navíc dalším společným dílem autorské dvojice skladatele Richarda Rodgerse a dramatika Oscara Hammersteina. Ta stála rovněž za muzikálem South Pacific z roku 1949, jehož 70mm filmovou adaptaci z roku 1958 jsme v Krnově viděli loni. Oba muzikály pojí vedle ryze amerického romantizujícího pohledu na exotickou kulturu rovněž notná dávka sentimentu a místy až úsměvné naivity. Jen stěží bychom to však považovali za škraloup na kráse, vždyť i kvůli takovým filmům se všichni rok co rok v Krnově shledáváme.

Jaroslav Cibulka