Potopa 1

Anotace pro KRRR! 2025 od Petr Zejda

Dvoudílný historický velkofilm Potopa natočil Jerzy Hoffman v roce 1974 podle stejnojmenného románu Henryka Sienkiewicze. Šlo o druhý díl jeho trilogie adaptací autorových slavných historických románů, kterou zahájil filmem Pan Wolodyjowski (1969) a po pětadvaceti letech završil snímkem Ohněm a mečem (1999). Děj rozmáchlého, bezmála pětihodinového díla je zasazen do 17. století, konkrétně do období švédské invaze i vnitřních zrad, které ohrožují soudržnost polsko­‑litevského společenství.

Na scénáři se vedle Hoffmana podíleli historik Adam Kersten a spisovatel Wojciech Żukrowski, kteří pomohli převést složitý a rozsáhlý děj do filmové podoby s důrazem na dramatickou srozumitelnost i historickou věrnost. Výjimečnost filmu však spočívá především v jeho mimořádném produkčním zázemí. Díky polsko­‑sovětské koprodukci bylo možné využít technické i logistické kapacity studia Mosfilm a nasazení jezdeckého pluku sovětské armády. Natáčení trvalo přes pět set dní a probíhalo v Polsku, na Ukrajině a v Bělorusku. Ve filmu se objevují stovky herců, účinkuje mnoho tisíc komparzistů a bylo pro něj ušito několik desítek tisíc kostýmů.

Potopa získala v době svého uvedení řadu ocenění a mezinárodní pozornost si vysloužila i díky nominaci na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Cenu sice nakonec získal Felliniho Amarcord (1973), nicméně Potopa se stala jedním z nejvýznamnějších filmů polské kinematografie 70. let. Podle dostupných údajů zaznamenala mimořádný úspěch nejen v Polsku, kde do roku 1987 přilákala 28 milionů diváků, ale také v Sovětském svazu, kde prodala přibližně 30 milionů vstupenek. Sovětská spoluúčast na produkci zřejmě usnadnila distribuci v rámci celého východního bloku.

Ačkoli Jerzy Hoffman režíroval i další historické velkofilmy jako Staré báje vikingů (2003) nebo Varšavskou bitvu 1920 (2011), a proslul i komornějšími tituly (Mastičkář, 1981; Gangsteři a filantropové, 1962), jeho nejslavnějším a mezinárodně nejúspěšnějším snímkem zůstává právě Potopa. Na krnovské plátno se v rámci 70mm festivalu vrací po osmnácti letech – poprvé byla uvedena už během druhého ročníku.