Brutalista

Anotace pro KRRR! 2025 od Filip Šula

Ačkoli komplexní, bezmála čtyřhodinové historické drama Bradyho Corbeta získalo Oscara za nejlepší hudbu, kameru a výkon herce v hlavní roli, trochu smutně neproměnilo nominaci za nejlepší výpravu. Smutně proto, že právě výprava tvoří u Brutalisty důležitou složku vyprávění, odrážející povahu životních peripetií hlavního hrdiny – a neboť o samotném snímku bylo v posledních měsících napsáno mnoho, zaměříme se hlavně na ni.

Trudný příběh židovského architekta Lászla Tótha (Adrien Brody) začíná ve chvíli, kdy po druhé světové válce přijíždí do Spojených států. Doufá, že se mu podaří nechat za sebou otřesnou zkušenost v koncentračním táboře a najít lepší život. Jak ale napoví převrácené záběry Sochy svobody, americký sen se brzy změní v noční můru. Brutalista je totiž především filmem o různých podobách nesvobody, jež plyne z hrdinova společenského statusu, vrtošivosti jeho nestabilního mecenáše, závislosti na něčí dobrotě nebo příchylnosti k návykovým látkám. Film je přitom rozdělen do několika dějových oblouků, které ukazují Tóthův boj s různými formami omezení a útlaku, často probíhající skrze jedno z hlavních témat filmu – architekturou.

Především architektonické prvky mizanscény coby inscenovaného prostoru před kamerou totiž vypovídají o nesvobodě a povaze Tóthových situací, když se Tóthův život střídavě zlepšuje či zhoršuje v závislosti na tom, jak je v prostoru ukazován a zároveň jak s prostorem zachází či se jej rozhoduje utvářet. Týká se to už prvních záběrů vnitřku transportní lodi. Úzké, temné, nepřehledné a snímané rotující, neklidnou kamerou, což divákovi ještě více ztěžuje se v takovém prostoru orientovat – a stejně jako Tóth se z něj snaží uniknout. Ovšem platí to i pro jeho první americkou zakázku, a zejména pro velký projekt, jehož stavba odráží Tóthův charakterový růst.

Prostor je zároveň inscenovaný tak, aby odrážel jeho situaci. Tóthův první americký příbytek, který je jedním velkým provizoriem, lze chápat jako náznak problémů s jeho zprvu přívětivými hostiteli. Monumentální lešení obří stavby, kde chvíli pracuje jako dělník, nám ukazuje, jak malou součástí světa se stal. Temný labyrint italských jeskynních chodeb se pak stává dějištěm jednoho z jeho největších traumat. Výstavba filmového prostoru odráží hrdinovu závislost na jiných postavách, tíhu společenského postavení i nemožnost úniku z těžké situace. Architektura je pro film stejně důležitým prvkem jako jeho postavy, a způsob, jakým reflektuje hrdinovy svízele a psychiku, vyplyne naplno v samotném závěru.

Prostor je ve filmu využit zároveň pro utvoření atmosféry okamžiku. Vyprávění sestává z epizod, které rámují kratší či delší časový úsek, a ty jsou zase zasazeny do určitého územního celku. Prostředí, kde se odehrávají, nejen odráží Tóthovo rozpoložení, ale dotváří i celý subsvět ostatních postav, s nímž může protagonista interagovat. Každá epizoda představuje jednu etapu zredukovanou na okamžik s určitou atmosférou a určitým vymezeným prostorem, který definuje hrdinovu situaci i rozpoložení, do něhož uvádí diváka. Protože film vypráví pozvolným tempem, pomáhá divákovi se zpřítomnit v řečeném okamžiku a nechat tím prostředí převzít úlohu vypravěče.