Ve službách papeže

Anotace pro KRRR! 2012 od Michal Večeřa

Píše se rok 1508 a italský renesanční sochař Michelangelo Buonarotti právě pracuje na sochách, jež se mají stát součástí hrobky tehdejšího papeže Julia II. Architekt Bramante ale papeže přesvědčí, aby Michelangela donutil tyto práce přerušit a zadal mu za úkol vyzdobit strop Sixtinské kaple. Ačkoli Michelangelo není malíř, práci od papeže přijme, což ústí v řadu dramatických konfliktů a v momenty plné pochybností o sobě samém i o smyslu zadané práce…

Snímek Ve službách papeže měl původně vzniknout již roku 1961 s Burtem Lancasterem v hlavní roli. Natočen byl ale až o tři roky později pod režijním vedením Carola Reeda. Michelangela si zahrál Charlton Heston a papeže Rex Harrison, ačkoli ten představoval až druhou volbu. Pro roli papeže Julia II. se totiž původně uvažovalo o britském herci Laurenci Olivierovi, který ale musel nabídku pro vlastní vytíženost odmítnout.

Snímek vznikl na základě literární předlohy amerického spisovatele Irvinga Stonea Agónie a extáze, které se po celém světě prodalo více než 12 milionů výtisků (roku 2001 vyšla i u nás). Ačkoli kniha popisuje téměř 90 let dlouhý život renesančního umělce Michelangela Buonarottiho, děj filmu čerpá pouze z pasáží popisujících práci na Sixtinské kapli mezi lety 1508 a 1512.

Výzdoba kaple musela být pro Michelangela fyzicky velice náročná, když v průběhu dlouhých let snášel pokaždé čtyři roční období se všemi jejich teplotními výkyvy, během nichž na ploše třináctkrát šest metrů ve výšce asi dvaceti metrů namaloval přes tři sta různých postav.

Irving Stone při psaní románu čerpal z Michelangelových dopisů a z biografie sepsané Giorgiem Vasarim jen pár let po Michelangelově smrti. Děj filmu proto pravděpodobně do značné míry odpovídá tomu, jak se události odehrály. Michelangelo se s papežem skutečně dohadoval, kdy práci dokončí, jak je to zobrazené ve filmu, a pravdivý je i moment, kdy papež svou hůlku přerazí o Michelangelova záda.

Tvůrci filmu se pokoušeli souběžně posílit pocit autenticity i tím, že by využili skutečná prostředí. Jednali totiž s Vatikánem o možnosti natáčet v samotné Sixtinské kapli. Z těchto plánů nakonec sešlo, avšak místo toho filmový štáb zbudoval kopii kaple v měřítku jedna ku jedné. Filmaři dokonce konzultovali s historiky umění odstíny a jas barev, jimiž měly být ve filmu fresky namalovány.

O maximální věrnost dobovým reáliím se tvůrci snažili i v případě herců. V případě Charltona Hestona to nebyl problém. Do nosu měl vloženou kovovou tyčku, aby vypadal jako zlomený, nechal si narůst vousy a nosil čapku typickou pro sochaře a kameníky v renesančním období. Oproti tomu byl Rex Harrison rozhodně mnohem méně vstřícný: odmítal si nechat udělat plnovous, nechtěl v ruce nosit hůlku jako opravdový Julius II. a protestoval dokonce i proti papežské koruně na hlavě.

V Československu si snímek odbyl premiéru 3. října 1969, celých 5 let po jeho uvedení v zahraničí.