Jedna bitva za druhou

Anotace pro KRRR! 2026

Východisko filmu Jedna bitva za druhou snadno sugeruje motiv, který je nedílnou součástí amerického akčního filmu nejpozději od osmdesátých let: hrdina, jenž kdysi býval příslušníkem ozbrojené skupiny, zachraňuje své dítě z rukou únosců, vrací se k dřívějším metodám a diváka ohromuje svou zkušeností, předvídavostí a schopností ukázat, že ještě nepatří do starého železa. Ne tak ovšem Bob (Leonardo DiCaprio), který do schopného akčního hrdiny nemůže mít dál – stejně jako do typického hollywoodského protagonisty, co má kauzalitu dění pevně v rukou. Spíše naopak, málokdy má na něco skutečný vliv... a rovněž snímek samotný má do přímočarého akčního příběhu daleko a představuje spíše síť plnou postav s různorodými motivacemi a cíli.

Podle Paula Thomase Andersona je jeho Jedna bitva za druhou románem Thomase Pynchona Městečko Vineland spíše inspirována. Je proto záhodno očekávat zážitek, který zahrnuje méně strukturální hravosti a prakticky žádné fantastické prvky. Přesto ale Andersonův film v souladu s výše řečeným zachovává původní rozměr příběhu, který podvrací vzorce různých žánrů a cynicky se naváží do řady názorových spekter a ideologických rámců západní společnosti. Události se totiž hrdinům i padouchům neustále vymykají z rukou a důležité věci se často dějí díky spontánním rozhodnutím vedlejších postav, které zkomplikují situaci omylem či v náhlém záchvatu altruismu. Rovněž samotný fikční svět filmu je ostatně zabydlený rozmanitými aktivistickými skupinami, podzemními organizacemi i paramilitaristickými skupinami, které by se mohly potkávat a střetávat, ale ony se oproti tomu spíše ignorují a kříží si cestu spíše dílem absurdních shod okolností. Ať už se jedná o skupinu levicových radikálů, nebo spiknutí starých bílých mužů řídících svět, snímek všechny líčí s nepokrytou ironií.

Anderson nestraní žádné z pozic a žádnému ze světonázorů: všem se stejně pošklebuje, všechny aktivně podvrací. Jediným motivem, na který se tento zlomyslný snímek upřímně soustředí, tak zůstává vztah mezi Bobem a jeho dcerou Willou (Chase Infiniti), jenž se v důsledku okolností postupně kazí i zlepšuje. Výsledkem je tak nikoli akční film, nýbrž ironická černá komedie o tom, jak se upínání ke klamným ideálům může odrazit na vzájemných vztazích. Absurdní, nepředvídatelný a v každém ohledu osobitý snímek tak představuje výjimečnou uměleckou výzvu, která patří mezi nejvýraznější díla minulého roku. Z třinácti oscarových nominací jich přitom hned šest proměnila, a to včetně cen za nejlepší film, a především – konečně – za nejlepší režii pro samotného Andersona, jednoho z nejobdivovanějších hollywoodských tvůrců posledních desetiletí.

Filip Šula