My Fair Lady

Anotace pro KRRR! 2024 od Jana Vlasáková

Muzikál byl vždy vlajkovou lodí Hollywoodu, ale v 50. a 60. letech 20. století už nejlepší muzikálové oddělení nemělo jen MGM, ale velkými hity se mohla pochlubit i ostatní hollywoodská studia. Pro studio Warner Bros takovýmto hitem navždy bude My Fair Lady, která byla filmovou adaptací neméně slavného broadwayského divadelního muzikálu stejného jména, kde od roku 1956 zářila Julie Andrewsová.

Očekávalo se, že Andrewsová bude obsazena i do filmové verze, ale producentům filmu se ještě nezdála dost slavná. Filmy jako Mary Poppins (1964) nebo Za zvuků hudby (1965), kterými se celosvětově proslavila, totiž teprve čekaly na uvedení, případně byly ve výrobě. Roli Lízy Doolittlové tak dostala Audrey Hepburnová, jež za sebou měla už několik úspěšných filmů, třeba Prázdniny v Římě (1953) nebo Snídani u Tiffanyho (1961).

A jestliže už samo toto rozhodnutí vzbudilo nelibost, ještě kontroverznější bylo zjištění, že většinu písní postavy hrané právě Audrey Hepburnovou ve filmu přezpívala Marni Nixonová, jejíž hlas zněl ostatně i z mnohých dalších slavných úst, od Marilyn Monroe až po Natalii Woodovou.

Přesto je My Fair Lady pro mnohé diváky milovaným filmem, na kterém je ostatně i těžké najít nějakou větší chybu. Vše bere dech. Velkolepá výprava a kamera, promyšlené kostýmy či masky, stejně jako pohyb herců, ikonické písně, sebestředný profesor Higgins, nevinná Líza nebo platonická romantičnost filmu. Za celé jeho trvání se totiž nedočkáme jediného polibku - ani mezi Higginsem a Lízou, ani mezi Lízou a Freddym, který se do ní bláznivě zamiluje. Lze dneska na tomto milovaném filmu ještě najít něco nového, notabene kritizovatelného?

Inu, pozdvižení obočí si dnes zaslouží samotný příběh, především pak jeho závěr. Profesor Higgins se většinu času k Líze chová jako grobián největšího ražení, jakkoli na první pohled budí dojem gentlemana. Uráží ji a zneužívá její chudoby. Ví totiž, že lidé jako ona jsou zvyklí vydržet to nejhorší, jen aby se jim žilo lépe. Kdyby Higginsovo chování nekorigovali jeho přítel Pickering a služebná paní Pearcová, kteří se k Líze snaží chovat jako k lidské bytosti, bůhví, jak by Líza skončila. Naštěstí ale není hloupá a přemýšlí o své situaci, stejně jako hledá místo ve světě, do něhož se dostala, a zjišťuje, v čem jí je nejlépe.

Scénárista filmu i divadelního muzikálu A. J. Lemer, stejně jako autor úplně původní předlohy G. B. Shaw, přitom nechává Líze dostatek prostoru nejen pro její, ale dokonce i pro naše rozhodnutí, co s ní bude dál. V tom zůstává My Fair Lady výjimečná a jiná oproti ostatním melodramatům či obecněji romantickým filmům své doby. Stále je aktuální.