Česky English
17. 4. – 19. 4. 2026
Vzpoura na Bounty
Tato událost byla mnohokrát zpracována v literatuře, ve filmu, a dokonce jako muzikál. Výpravnou verzi z roku 1962 režíroval hollywoodský veterán Lewis Milestone (1895–1980) jako poslední snímek své kariéry. Do role Christiana obsadil jednu z tehdejších největších hereckých hvězd Marlona Branda (s nímž se často při natáčení dostával do sporů, což ho později vedlo ke známému výroku, že snímek by se spíš měl jmenovat „Vzpoura Marlona Branda"), a do úlohy Bligha významného anglického charakterního herce Trevora Howarda. Pro potřeby filmu byla v kanadských loděnicích v Lunenburgu postavena podle plánů z Muzea Britské admirality věrná replika trojstěžníku Bounty, dlouhá 36 metrů (téměř o 10 metrů delší než původní loď z důvodu větší pohyblivosti kamer při natáčení). Bylo to poprvé, kdy se pro potřeby filmařů postavila celá loď (obvykle se upravovala už existující plavidla) a její stavba pohltila 750 000 z tehdy rozmařilého rozpočtu 6 milionů dolarů.
Původní název: Mutiny on the BountyRežie: Carol Reed & Lewis Milestone
Produkce: 1962, USA
Délka: 178 min.
Anotace pro KRRR! 2023
Tahiťané říkají, že buď jíš život, nebo život jí tebe. Vzpoura na Bounty je o velkolepém střetu člověka se životem. Narozdíl od jiných dobrodružných filmů své doby se ale největší boje v tomto filmu odehrávají v nitru člověka, především pak důstojníka Fletchera Christiana v herecky mimořádném podání Marlona Branda. A stejně jako Christian pomalu a zároveň impulzivně bojuje s kapitánem Blighem, i Brando v tomto filmu pomalu a zároveň impulzivně bojuje sám se sebou.
Ke vzpouře na lodi Bounty opravdu došlo (existují i filmové adaptace z let 1935 a 1984). Cílem její zámořské plavby bylo získat chlebovník z Tahiti a převézt jej na Jamajku, kde potřebovali zdroje potravin pro otroky. Kapitán Bligh přitom na lodi zavedl systém na hranici lidskosti, jakkoli měl vést k úspěšnému splnění mise. Za normálních okolností by možná posádka kapitánovu krutost a urputnost vydržela, ale problém nastal během cesty zpět, kdy po idylickém pobytu na Tahiti návrat ke krutému režimu postupně vedl až k rebelii – v čele s mladým důstojníkem Christianem.
Vzpoura ovšem neprobíhala jen na lodi Bounty. Původní režisér filmu Carol Reed byl totiž po řadě problémů studiem MGM odstaven a nahrazen Lewisem Milestonem, který ovšem musel podobně jako kapitán čelit Brandově vzpouře. Ten totiž na základě své velkorysé smlouvy do natáčení opakovaně zasahoval a bezmála jej režíroval, což vedlo k neustálému přepisování scénáře a k prodražování natáčení na Tahiti. Na rozdíl od Reeda to Milestone před koncem jednoduše vzdal a snímek nakonec dotočil George Seaton.
A Brando filmu opravdu dominuje, upozaďuje vše kolem a nutí nás pozorovat jeho důstojníka, ač bychom se možná raději dověděli více třeba o jeho tahitské lásce Maimiti či kapitánovi Blighovi. Extravagance a dandismus Brandovy postavy navíc nejsou konzistentní, když se během filmu mění jeho zvyky, světonázor i charakter. Lze říci, že je komplikovaný jako Brando sám. Zejména z dnešní perspektivy se přitom Brandovy manýry jeví méně jako příznak mimořádné osobnosti a více jako forma značně rozporuplného sobectví, jež musela mít dopad na všechny lidi na place kolem něj.
Vzpoura na Bounty je nicméně nejen Brandovi, nýbrž i o samotné titulní lodi, o Tahiti i o nevyzpytatelných Jižních mořích. Filmu bývá někdy vytýkána pomalost, leč právě díky ní si můžeme užít mimořádnost filmové výpravy, překrásné kostýmy a masky, exotičnost filmových lokací – a máme čas přemýšlet nad silným příběhem lidských jedinců v extrémních podmínkách.
