Pomáda

Anotace pro KRRR! 2022 od Jaroslav Cibulka

Příběh Pomády, adaptace stejnojmenného broadwayského muzikálu, je v zásadě velmi jednoduchý: chlapec získá dívku a následně ji ztratí, aby ji nakonec získal zpátky. Obdobná schematičnost je u muzikálů vítaná, neboť nabízí dostatek prostoru k vyniknutí pěveckých a tanečních čísel a v tomto ohledu není Pomáda žádnou výjimkou. Převážně rokenrolové a popové písně jsou na plátno převedeny s choreografickou nápaditostí a hravostí, prostředí a kostýmy hýří pestrou paletou sytých barev.

On (John Travolta) je středoškolský floutek s napomádovaným účesem jménem Danny, ona (Olivie Newton-Johnová) zase křehká blondýnka Sandy. V jedné scéně z počátku filmu sedí Danny na tribuně školního stadionu, Sandy zase na venkovní lavičce. Oba svým zvídavým spolužákům s libým úsměvem vyzpěvují o společně stráveném létě. Rozjařená a chytlavá píseň je plná vtipných protimluvů a neskrývaných sexuálních narážek. Tón se však záhy změní v melancholicky zasněný a letní milenci se dvojexpozicí setkají v obraze: „Ach, ty letní noci!“

Společně s filmy jako Poslední představení (1971), Americké graffiti (1973) či Zapadákov (1973) spadá snímek režiséra Randala Kleisera do volného cyklu amerických filmů, které v sedmdesátých letech čerpaly inspiraci v letech padesátých. Zlí jazykové by mohli Pomádu jednoduše označit jako zarputilou mytizaci této popkulturou nadmíru vytěžené dekády v čele s nostalgií po harmonické středostavovské rodině, Elvisovi, mléčných barech, autokinech a prvních televizích. Rydellskou střední školu navštěvují stereotypní vejtahové, šprti, sportovci a zpátečničtí učitelé. Sám Danny je součástí subkultury „greaserů“, od níž je konec konců odvozen i samotný název filmu.

Pomáda však padesátá léta neadoruje ani slepě nebalzamuje, když soustavně znejasňuje hranici mezi citováním a ironizací. Modelovost postav a situací je dovedena do krajnosti šibalskými výrazy a teatrálními pohyby. Pomádu nelze brát úplně vážně a nečiní to ani ona. Vidíme to třeba ve scéně Dannyho basketbalového tréninku, jemuž předchází pečlivé česání napomádovaných vlasů, oblíbený leitmotiv snímku. Víceznačnou Pomáda činí rovněž náruživou i náruživě demonstrovanou sexualitu svých hrdinů, za níž se často skrývají upřímné emoce.

Alespoň jedna scéna přímočaře „nadržená“ je. To když si Olivia Newton-John obleče upnuté kožené kalhoty, čímž v Johnu Travoltovi vzbudí, kulantně řečeno, sérii nepříliš kontrolovaných fyziologických reakcí. A kdo může říct, že něco takového viděl na plátně sedmdesátimilimetrového kina?