Krotitelé duchů

Anotace pro KRRR! 2026

Co se stane, když se v Hollywoodu osmdesátých let potkají amatérský spiritualista (Aykroyd), rodák ze slovenského Komárna (Reitman) a židovský buddhista (Ramis)? Natočí Krotitele duchů, svého času nejvýdělečnější komedii všech dob, jež se díky své popularitě rozrostla do multimediální franšízy a plodí celovečerní pokračování až do dnešních dnů.

Původní námět na film vzešel z hlavy Dana Aykroyda a z jeho celoživotního zájmu o paranormálno a spiritismus. První nástřel scénáře koncipoval Aykroyd spíše jako dobrodružné sci­‑fi odehrávající se na cizích planetách, s vážnějším tónem a výraznějšími hororovými prvky. Výpravný velkofilm tohoto charakteru ovšem nebyl v tehdejších podmínkách uskutečnitelný. Ivan Reitman, kterého Aykroyd s námětem oslovil, navrhl umístit celý film na Zemi, aby tak vynikla humornost nadpřirozených prvků. Také angažoval Harolda Ramise, s nímž spolupracoval na úspěšných komediích Zvěřinec časopisu National Lampoon (1978) a Lampasy (1981). Ramis s Aykroydem přitom nakonec nejen napsali definitivní verzi scénáře, ale rovněž ztvárnili dvě z hlavních rolí. Trojici doplnil Bill Murray jako jejich společný známý z pořadu Saturday Night Live a převzal úlohu, kterou Aykroyd původně zamýšlel pro Eddieho Murphyho.

Do výstavby příběhu se silně promítla atmosféra hospodářského boomu reaganovské Ameriky poloviny osmdesátých let, kdy se americká společnost hrnula do podnikání – a tvůrci se rozhodli právě tento přirozený motiv propojit s tím nadpřirozeným. Objev posmrtného života tak v Krotitelích duchů není uchopen jako převratný vědecký objev nebo zásadní duchovní zkušenost, nýbrž jako byznysová příležitost. Vývoj děje se odvíjí od toho, jak ústřední trojice zakládá a provozuje vlastní duchařskou živnost, z čehož vychází i dynamika humorných situací nebo volba padouchů. Vlezlý environmentální úředník a nezaplacené složenky tak představují takřka stejnou hrozbu jako sumerský bůh usilující o konec světa. Specifická poetika filmu a zřejmě i jeden z důvodů, proč nadčasové popularity snímku v důsledku stojí na propojování dvou značně rozdílných žánrových rovin: duchařského hororu a komedie z pracovního prostředí.

Michael Šenovský