Duna: Část druhá

Anotace pro KRRR! 2025 od Anna Dostálová

Na konci první Duny (2021) byl na písečné planetě Arrakis úkladným útokem zničen dům mocné rodiny Atreidů, během čehož mladý Paul Atreides (Timothée Chalamet) po zavraždění otce spolu se svou matkou (Rebecca Fergusonová) uprchl do pouště, kde se potkal s místními Fremeny, kteří mu po vítězném souboji s jedním z jejich bojovníků poskytli zázemí… A v tomto bodě navazuje druhý díl, kde je Paul Fremenům představen jako prorok a osvoboditel, jehož příchod je zde dlouhodobě očekáván. Na pozadí příběhu boje o ochranu lokálních zdrojů planety a vedení „svaté války“ sledujeme vývoj vztahu Paula s Chani (Zendaya), přičemž Paul musí při svých rozhodnutích myslet na budoucnost, kterou zná – a na odpovědnost, kterou to s sebou nese.

Druhý díl filmové adaptace stejnojmenného románu Franka Herberta z roku 1965 nás navrací do vesmíru vzdálené budoucnosti, kde sledujeme komplexní boj o přírodní bohatství pouštní planety v podobě tzv. koření, meziplanetární nadvládu a moc. Jakkoli knižní předloha nese typické znaky sci­‑fi jako situování do daleké budoucnosti lidstva, označila bych ji spíše za vesmírné fantasy. Děj neakcentuje budoucnost s ohledem na vědecké poznání, spíše na pozadí fiktivního příběhu a s pomocí nadpřirozených sil diskutuje témata a motivy příznačné pro autorovu i naši současnost, jako jsou ekologický akcent, vytěžování zdrojů, touha po nadvládě, boj o moc či náboženský fanatismus.

Duna v otevřeně autorské interpretaci významného současného hollywoodského režiséra Denise Villeneuva, který se současně podílel i na scénáři, je přitom již třetí audiovizuální adaptací členitého románu. První filmová Duna se na plátna kin dostala roku 1984 v režii Davida Lynche, druhá pak měla podobu televizního seriálu z přelomu tisíciletí. Villeneuvovu uchopení se přesto dostalo relativně vřelého diváckého i kritického přijetí – a ocenění se Duna dočkala i na Oscarech, na nichž první díl v roce 2022 proměnil hned šest z devíti nominací a druhý díl nedávno získal Oscary dva. Chválená je zejména pro své vizuální uchopení, a to včetně zvláštních efektů.

Zejména ve druhém díle si tak můžeme užít vesmírnou válku se vší působivostí, ať už jde o velké davové scény jako závěrečný střet armád, intimněji pojaté Paulovy cesty pouští či vypravěčsky klíčovou jízdu na písečném červu. Tomu všemu společně s hudbou Hanse Zimmera jistě napomůže i krnovské uvedení na královském 70mm formátu.