Blízká setkání třetího druhu

Anotace pro KRRR! 2024 od Peter Krämer

Stevenu Spielbergovi bylo pouhých 30 let, když v roce 1977 uvedl do kin komerčně velmi úspěšný a kritikou oceňovaný film Blízká setkání třetího druhu, jenž potvrdil jeho status jednoho z nejvýznamnějších hollywoodských filmařů. Na rozdíl od rozsáhlé televizní tvorby, kterou měl za sebou v letech 1969-1973, a na rozdíl od jeho dvou předchozích filmů pro kina - Sugarlandského expresu (1974) a Čelistí (1975) - šlo přitom v případě Blízkých setkání o Spielbergův velmi osobní projekt. Nejenže jde o jeden z mála filmů, k nimž si sám napsal scénář, ale samotný nápad na něj sahá až k jeho vlastnímu amatérskému filmu.

Působivý Firelight natočil jako teenager na 8mm film, trval 135 minut a roku 1964 se dočkal i skutečného promítání platícímu publiku v jeho rodném městě. Jistě, rozpočet a formát filmu se změnily, takže Blízká setkání už nestála 500 dolarů, ale 20 milionů dolarů, a nebyla natočena na 8mm film, nýbrž na film 70mm. Co ovšem zachoval, byla pozornost věnovaná rozpadajícímu se partnerskému vztah na jedné straně a kontaktu s mimozemšťany na straně druhé. Spielbergův nedávný autobiografický snímek Fabelmanovi (2022) ostatně připomněl, jak zásadní význam měl pro jeho život a filmovou tvorbu právě nefunkční vztah, a nakonec i rozchod rodičů.

Blízká setkání posouvají téma rozpadu osobních vztahů do krajnosti. Ačkoli lidé mívají tendenci si z filmu nejživěji pamatovat slavnou, vskutku úžasnou podívanou na zjevení UFO, zejména pak na přistání mateřské lodi v závěru, po většinu času se film zabývá Royem Nearym. Ten v jistém smyslu ztrácí rozum, práci i rodinu, protože se obsedantně pokouší najít odpovědí na otázku, co „znamená“ podivná zkušenost, jíž prošel. Souběžně snímek vypráví příběh svobodné matky Jillian, které neznámé síly v jedné obzvlášť znepokojivé scéně odvedou malého syna a ona se jej zoufale snaží získat zpět.

Při zpětném pohledu měl Spielberg z Blízkých setkání smíšené pocity, zejména pak z jejich závěru. Roku 1980 byla v kinech uvedena jejich „speciální edice“, pro kterou natočil nový materiál, ale zároveň některé scény z originální podoby filmu vyřadil. Z obou verzí pak v roce 1998 sestavil „sběratelskou edici“, jež vyšla na videokazetách, laser-discích a dalších formátech - načež se o rok později dočkala i krátkého uvedení v kinech. Spielberg měl rovněž pocit, že chování Roye Nearyho, který odstrkuje svou ženu a děti, zobrazil příliš nekriticky. To ho následně inspirovalo k vyprávění příběhu ženy a jejich dětí, které se musí vyrovnat s odchodem manžela a otce, ve zřejmě nejúspěšnějším Spielbergově filmu E.T. – Mimozemšťan (1982).

Přeložil Radomír D. Kokeš.